Sulek, malíř barev
Výtvarné dílo
Celá tvorba Svatopluka Sulka vyniká sytostí a pestrostí barev typickou pro pařížskou školu Ferdinanda Légera, odráží se v ní opravdovost osobních prožitků při pohledu na svět. A jsou to především příroda a silná touha po poznání dálek, které ho přivedly k motivům moře. Modrá barva – barva moře, je také dominantní mezi ostatními čarami, které se v malbě Svatopluka Sulka uplatňují. Razantní obrysová kresba důsledně obemykající a rozlišující v kompozici jednotlivých zobrazení a jasně barevná pole vyplňovaná mozaikovým způsobem připomínající dodnes sílu vlivu učitele Fernanda Légera.
Moře, přístavy, útesy, lodě, bárky, rybářské vesnice i podmořský svět, život námořníků a rybářů jsou náměty, které se opakují v motivech z Francie, Maroka a hlavně slunné Korsiky, obohacené figurální malbou pak následují obrazy z Egypta, Indie a Řecka. Krajinomalba převažuje z oblasti Jugoslávie, Rumunska, Slovenska, návratem k rodné zemi jsou krajiny z jižních Čech a cyklus pohledů na pražskou architekturu a její zákoutí.
Další výtvarné zastavení je cyklus Hospoda, v němž barva je tím, co je podstatné. Život a lidi cítí Svatopluk Sulek barevně, autoportréty a figurální malby z tohoto cyklu jsou tím dokladem.
Tvorba byla pro něho krásným dobrodružstvím, stále novým a stále lákavým.
„ ZASE BYCH CHTĚL PLOUT JAKO MALÍŘ. TAK ZNOVU ZAČÍNÁM OBRAZ A TĚŠÍM SE NA DOBRODRUŽNOU CESTU, KTERÁ SE OTEVÍRÁ …“
„ Při hledání intenzivní tvářnosti, která je jako prostředek rovnováhy v životě věčná, používám pravidlo kontrastů. Zavádím opozici hodnot, protikladnost linií a barev.“ Tato slova řekl v roce 1912 velký francouzský malíř Fernand Léger. Zrovna tak dobře je ale mohl říci jeho žák, český malíř Svatopluk Sulek, který v ateliéru prof. Fernanda Légera na Akademii Moderne na bulváru Clichy č. 104 v Paříži v letech 1947-1950 studoval.
Akademie Moderne na Montmartru, kde se bulvár Clichy nachází, byla po 2. světové válce plná žáků z celé Evropy. Na Légerových přednáškách se objevovali Poláci, Skandinávci, Angličané i Japonci. Všichni se pak účastnili každoročních výstav studentů Akademie. Vždy v pátek opravoval prof. Léger práce svých žáků. Celé hodiny hodnotil díla a říkával: „Jste tady, abyste pracovali pro sebe. Nebojte se mého vlivu, po nějakou dobu jej na sebe můžete nechat působit. Tím jsme prošli všichni. Žádný učený z nebe nespadl. Jednoho dne řeknete: k čertu s Légerem! A z období stráveného v tomto ateliéru si uchovejte to, co budete považovat za přínosné pro rozvoj své vlastní osobnosti.“
V takovém prostředí se pohyboval a studoval malíř Svatopluk Sulek a jak je vidět, tato slova si vzal k srdci. V té době, po skončení světové války byla Paříž doslova Mekkou uměleckých snah. Žili a tvořili zde takoví velikáni jako byli Matisse, Vlaminck, Chagall, Zadkine a jiní. Picasso byl na vrcholu své tvorby. Čtvrti jako Montmartre a Montparnasse byly nabity malíři, básníky, sochaři a jinými umělci. Byla to zlatá éra výtvarného umění, která navázala na předválečnou avantgardu. V tomto prostředí se pohyboval ani ne třicetiletý Svatopluk Sulek a tady se formoval jeho výtvarný názor a obdiv k linii a barvě.
Po návratu do Čech v roce 1951 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Vlastimila Rady, ale titul akademického malíře mu byl přiznán až v roce 1958, kdy s velkým úspěchem vystavoval své obrazy v Galerii Čs. spisovatel v Praze.
Během svého bohatého života maloval Sulek nejen ve Francii a na Korsice, ale také v Egyptě, Maroku, Alžíru, Jugoslávii, Řecku a jinde. Na Korsice nalezl svůj ráj a inspiraci pro budoucí malířskou tvorbu.
Skutečnost u něho představuje průzračnou srozumitelnou formu, prostou od jakékoliv dvojznačnosti a ucelenou v jasné obrysové kresbě doplněné zářivými barvami. To vše bylo typické pro pařížskou školu Fernanda Légera. Dominantní barvou jeho obrazů je modrá – barva moře, které jej vždy lákalo a které tak často navštěvoval. To dokumentují obrazy dávající důraz právě na mořské motivy, ať jsou to figurání obrazy rybářských dětí, podmořských motivů nebo námořníků. Obrazy jako Ramadán, Arab, Ruce, Ležící a jiné nás okouzlí barvami a tvary Orientu. Krásným obrazem je též autoportrét malíře pojatý v Hemingwayovském duchu a živých barvách. Sulek vůbec cítí lidi i život barevně, a to je alfou a omegou jeho díla.
S československou lodí plul kdysi kolem mysu Dobré naděje do Indie a zpět tak jako dávní mořeplavci, pobýval s bretaňskými rybáři a žil jejich životem. Cestování, dálky a moře jsou hlavními inspiračními zdroji jeho bohaté umělecké tvorby. Svatopluk Sulek maluje pečlivě, někdy by se mohlo zdát až naivně, má romantickou duši a bezprostředním všeobecně srozumitelným a prostým uměním chce vynačit návrat k jednoduchosti, která působí o to pádnějším výtvarným dojmem.
Kromě motivů moře a dálek maloval i Prahu a Jižní Čechy, kde žil a tvořil. Měl rád starou Prahu, Malou Stranu a Pražský Hrad, jejich architekturu a zákoutí, jaro v Praze s kvetoucími kaštany, jihořeskou krajinu s krásnými barokními štíty a rybníky na návsi.
Zvláštní místo v tvorbě Svatopluka Sulka zaujímá cyklus Hospody, kde velice vtipně a s nadsázkou zpodobňuje známé a rposlulé osobnosti našich i světových dějin vedle sebe, ať je to Picasso, Papež a Jan Hus nebo Švejk, Čapek a Bohumil Hrabal. Zvláště Hrabalovo gesto rukou je tak věrohodné a charakteristické, že na tvářích těch, kteří jej osobně znali nebo měli příležitost s ním „sedět v hospodě“ vykouzlí mimoděk úsměv a vszpomínku. Tak nějak by chtěl být asi velký český spisovatel vzpomínán a tak se mu to v Sulkově obrazu podařilo.
Celá umělecká tvorba mistra Sulka, expresívní a optimistická mu zajišťuje výjimečné místo mezi českými malíři 20. a 21. století. Jsou malíři, jejichž dílo není měřitelné počtem vystavovaných děl, prodaných obrazů a získaných cen a ocenění, ale mírou lásky a citu a smyslem pro krásu a radost které rozdávají. Mezi takové malíře patří i Svatopluk Sulek.
Barvy a linie
Jiří Karbaš 2004